• Kvalitní karibské doutníky.
• Bonus program.
• Rychlé vyřízení objednávky.

Kouření a etiketa

Polní maršál Montgomery se jednou nechal slyšet: „Nepiju. Nekouřím. Hodně spím. To jsou důvody, proč jsem stoprocentně ve formě.“ Churchill suše opáčil: „Hodně piju. Málo spím. A kouřím jeden doutník za doutníkem. To jsou důvody, proč jsem ve formě na dvě stě procent.“

Doutník je třeba před zapálením u hlavy oříznout, aby se odhalily listy náplně. Je k tomu možno použít „gilotinku“, nůžkový ořezávač nebo i ostrý nůž. Není-li nic podobného po ruce, je možné uštípnout čepičku nehty. Řez by měl být čistý a rovný a ve správné vzdálenosti, obvykle stačí 2-3 mm. Příliš blízko u hlavy by netáhl vzduch, příliš daleko by mohl způsobovat rozbalování doutníku. Dnes se již nepoužívají ořezávače typu V, ani se hlava nepropichuje; dochází pak totiž často k ucpávání tabákem, takže doutník špatně táhne a tím pádem přehřívá.

K zapálení se nejčastěji využívají plynové zapalovače nebo klasické zápalky (ovšem jen s nízkým obsahem síry). Benzinové zapalovače mohou v doutníku zanechat pachuť. Doutník se drží vodorovně, přímo v plamenu a postupně se s ním otáčí, až je žhavý celý obvod paty. Až poté se vloží doutník mezi rty, plamen se ponechá několik centimetrů od paty a potáhne se (za stálého otáčení doutníkem). Konec by měl jemně vzplát. Na závěr lehce foukněte na patu doutník a ujistěte se, že hoří rovnoměrně.

Doutník je třeba kouřit pomalu, nepotahovat příliš často. Dým se nevdechuje, popel se neodklepává. Vyhasnout uprostřed kouření může i velmi kvalitní doutník. V tom případě je třeba z něj vyfouknout veškerý kouř a je možné ho znovu zapálit; u větších doutníků dokonce i následující den. Jakmile začne být potahovaný kouř příliš horký a aromatický, je čas doutník odložit. Je absolutně nevhodné ho do popelníku zamáčknout, protože pak bude ještě dlouho vydávat nepříjemný zápach; nechá se jednoduše dohořet.

Etiketa kouření doutníků je hojně popisována, ale je několik základních chyb, které můžete udělat. Je to za prvé otáčení zapáleného doutníku u ucha, tzv. „poslouchání prstýnku“, protože o kvalitě nic nevypovídá. Přejíždění plamenem po celé délce doutníků se dělalo kdysi pro vypálení zápachu lepidla a dnes již není nutné. Někteří lidé si rádi doutník před kouřením namáčejí do alkoholu. Není to závažný prohřešek, ale určitě se setká s nechápavými pohledy lidí okolo. Ořezávání doutníku a připalování provádí každý kuřák sám, je možné pouze podat vhodný nástroj.